Výhledy do kraje i do historie
Ugljan má bohatou historii. V jeho severní části se nalézá obec Muline, známá archeologickými vykopávkami z dob římského impéria. V tehdejší době zde mnoho bohatých Římanů vlastnilo olivové sady. Pěstované olivy a olivový olej jsou tak již více než 2000 let nejdůležitější a nejznámější komoditou ostrova. Dokonce i samotné jméno ostrova má své kořeny v chorvatském výrazu pro olej – ulje. Původní jméno ostrova bylo Uljan, ale díky italskému vlivu v pozdější době se přejmenovalo na Ugljan.
Ugljan po staletí ovládali také Benátčané. Jedním z nejcharakterističtějších znaků jejich přítomnosti na ostrově je pevnost Sv. Mihovil, nacházející se na stejnojmenném kopci (265 m n. m.). Pevnost byla postavena ve 13. století na místě bývalého benediktinského kláštera a kdysi sloužila k pozorování širokého okolí Ugljanu, včetně celého Zadarského souostroví. Benátčané tak byli schopni identifikovat přibližující se lodě. Pevnost je v dnešních dnech přístavbou telekomunikační věže. Je sice volně přístupná, ale její věže jsou v dosti dezolátním stavu. Poslední zásah utrpěly v průběhu srbského ostřelování Ugljanu v 90. letech. Říká se, že kdo navštíví Ugljan, musí zdolat i Sv. Mihovil. Z vrcholu, na nějž vede jak asfaltová cesta, tak snadno schůdná a dobře značená turistická trasa, je totiž nezapomenutelný výhled. Spatřit můžeme téměř všechny okolní ostrovy – Národní park Kornati, Dugi otok, Iž či Pašman, se kterým je Ugljan spojen mostem přes průplav Ždrelac. Za dobrého počasí lze dohlédnout až na ostrov Pag, schovaný pod pohořím Velebit.
Ostřelovaná hora
Nejvyšší horou ostrova je Šćah (288 m n. m.), ležící severně od Sv. Mihovilu. Na vrchol vede z obce Turkija značená stezka, nicméně během konfliktu na počátku devadesátých let do těchto míst dopadla tříštivá střela plná min vypálená ze srbských pozic, když obléhali a ostřelovali Zadar. Miny byly sice rozptýleny v relativně malé oblasti této hory, ale nedoporučuje se značenou stezku opouštět. Dříve před minami varovaly výstražné tabule, ty však nedávno zmizely. Miny ovšem s tabulemi nezmizely.
Divoký západ ostrova
Většina turistických center Ugljanu je situována na jeho východní pobřeží. Západní pobřeží bylo až donedávna divoké a téměř nedotčené, nicméně dnes se i zde začíná rozvíjet cestovní ruch. Díky svým rozeklaným a těžko přístupným břehům však západní pobřeží stále zůstává místem, kde můžeme obdivovat krásy místní přírody.
Ugljan se svým podnebím vymyká ostatním jadranským ostrovům a v pozdních jarních měsících a v létě se zde můžeme seznámit s faunou a fl órou typickou pro středomořské ostrovy. Nejhojnějšími zástupci zvířecí říše jsou ještěrky, jako například zelenožlutá ještěrka italská či červenobřiché ještěrky jadranské. Typickým nočním zvukem tohoto ostrova je jemné volání gekona tureckého. Tento bizarní živočich se rád zdržuje v blízkosti lidských obydlí, ve sklepích, suterénech, ale nebojí se vlézt i přímo do ložnice. Ve všech těchto prostorách hledá potravu, především slíďáky tarentské, jedny z největších evropských pavouků. Naproti tomu gekon zední dává přednost divoké přírodě. Tohoto živočicha má však štěstí spatřit málokdo, poněvadž je aktivní především v noci. Při pozornější procházce přírodou ve dne je relativně jednoduché narazit na kudlanku nábožnou.
Ugljanská vonná směs
Nejhojnějšími zástupci rostlinné říše na Ugljanu je dub cesmínovitý, vavřín vznešený či olivovníky. Na jaře se celý ostrov díky kvetoucímu vítečníku sítinovitému zahalí do zlatavě žluté barvy.
Ve stejnou dobu kvetoucí orchidej rodu Ophrys je skvostem ostrova. Tato orchidej vypadá jako samice včely právě opylující její květ. Tento jednoduchý trik naláká včelího trubce, který ve snaze se se samicí spářit orchidej opyluje. Celý ostrov je od jara do podzimu provoněn aromatickými bylinami, jako je tymián obecný, rozmarýn lékařský či levandule lékařská a smil italský, a vonná kombinace těchto bylin ve vzpomínkách člověka nepřestane pobízet, aby se na Ugljan vrátil.
Autor: Michal Vačkář – časopis Cestopisy.
