Je to k neuvěření. Muži s těžkou krosnou na zádech na strmých chodnících vedoucích k tatranským chatám lehkým krokem předbíhají upocené turisty. Turistky pak stačí obdařit i lechtivým vtípkem.
Takhle nějak jsem před lety poznala Viktora Beránka, jednoho z rekordmanů mezi tatranskými nosiči, několikanásobného vítěze slavné „Sherpa rallye“.
60 kilo unesou jako nic
Viktor mě tehdy samozřejmě předběhl, a než jsem vyfuněla na Chatu pod Rysmi, už se tam otáčel v kuchyni. Těch několik desítek kilogramů zásob, které vynesl od Popradského plesa, na něm rozhodně znát nebylo. Dnes už téměř legendární chatař, který kdysi do milovaných Tater utekl z Prahy, vynášky zřejmě k životu potřebuje. Stejně jako fantastické výhledy z nejvýše položené chaty na Slovensku (2 250 m n.m.), dobrou náladu a srandu. Ta provází nosičskou soutěž „Sherpa rallye“ stejně věrně jako recese a mimořádné sportovní výkony. Ostatně právě Viktor Beránek byl iniciátorem vůbec prvního ročníku, který se konal 11. října 1985 na trase Popradské pleso – Chata pod Rysmi. Trať dlouhou 4 km s převýšením 756 metrů nejrychleji zdolal sám organizátor, a to v čase 1 hodina a 31 minut, což je mnohem kratší doba, než jakou uvádějí turistické rozcestníky. Soutěžící, kteří se většinou rekrutovali z nosičů z ostatních tatranských chat, nesli na zádech 60 kg!
Po několika letech se do stále populárnější soutěže zapojily i ženy. V soutěžní disciplíně zvané „Lady rallye“ je hmotnost vynášky stanovena na 20 kg. Hodnotí se ale i „umělecký dojem“ závodnic – pokud jdou „nahoře bez“, mají přízeň publika a body navíc zajištěny. Mezi povolený doping patří třeba balónky k nadlehčování nákladu…
„Sherpa rallye“ se koná každoročně, pokaždé na jiné trati – kromě vysokotatranských chat se nosí také v Nízkých Tatrách, jeden ročník proběhl i v Itálii.
Nosičská stovka
Neboli Memoriál Juraje Petranského: tak se nazývá ještě tvrdší varianta závodu, v němž vysokohorští nosiči měří své síly. Jak název napovídá, na zádech nesou rovných 100 kilogramů. Letošní ročník byl již sedmý v pořadí a šel se z Hrebienku na Zamkovského chatu. I když by možná bylo přesnější napsat běžel – trať dlouhou 2,7 km a s převýšením 190 metrů zdolal jako první nosič z Téryho chaty Martin Maličký v čase 39 minut a 46 sekund.
„Nosičská stovka“ je vlastně vzpomínkou na Juraje Petranského, který jako mnoho jiných mladých mužů ze všech koutů Slovenska i Česka podlehl kouzlu vysokých Vysokých Tater a živil se zásobováním zdejších chat. Bylo mu necelých 27 let, když ho při vynášce na Téryho chatu v březnu roku 2000 v Malé Studené dolině zabila lavina.
Někdy to ani žádná sranda není
Vysoké Tatry jsou spolu s těmi Nízkými možná jediným pohořím v Evropě, kde se nosičská tradice stále udržuje. Na zdejší chaty se nosí nejen potraviny a pití, ale také věci, které jsou zdánlivě zbytečné – tak si například Viktor Beránek vynesl na Chatu pod Rysmi jízdní kolo, aby ho zde mohl za 5 Sk pronajímat. Pamatuji si, že během jedné sněhové vánice jsme na chatě nafoukli gumový bazének s palmami. „Uděláme si Hawai,“ smál se tenkrát Viktor.
Čím déle jsem pak na chatu jezdila, tím jasnější mi bylo, že téhle srandy a odlehčení je ve vysokých horách zapotřebí snad víc než soli, které má každý na kůži dost. Nejen proto, že je tu smrt možné potkat častěji než kde jinde. Ani nosičský chleba není zadarmo. Kromě vynášek, na které se vlastně chlapi těší, je o nekonečné práci na chatě. O vaření čaje, loupání brambor a uklízení záchodu, pračky tam nenajdete. Odměnou jsou pak těmto romantikům večerní mraky pod nohama a jasná obloha nad hlavou. Pokud se „čerti nežení“.
Máte-li chuť vyzkoušet, jaké to je drápat se nahoru s nákladem, máte možnost. Na Popradském plese bývají připraveny „drobné“ náklady, jako je uhlí či kartony s pitím, které můžete na vlastních zádech dopravit na Chatu pod Rysmi. Odměnou vám bude nejen dobrý pocit, ale i čaj.
Nosičský fenomén v knihách
„Tatranskí nosiči“ – kniha etnoložky Kataríny Novákové vyšla na počátku tohoto roku.
„Spod krošne veselo i vážne“ – reedice původně útlé, nicméně již slavné knížky plné kreslených vtipů i vážných příběhů ze života nosičů. Autorem textu je Jaro Švorc, dlouholetý nosič na Chatu pod Rysmi a člen Horské služby. Kresby jsou dílem Paľa Barabáše, dnes slavného fi lmaře ověnčeného cenami z mezinárodních festivalů, který jako student „nosil“ na Zbojnickou chatu.
Autor: Jana Patková – časopis Cestopisy.