Reykjavík je hlavním a zároveň největším městem Islandu, země prosté lesů, ale bohaté na geotermální energii. Samotné město je domovem přibližně 120 000 lidí a v oblasti kolem Reykjavíku žije přes 60% z celkových 320 000 obyvatel ostrova. Podle místních je jedním z nejužitečnějších způsobů objevování krás města obyčejná procházka. Zatímco v jiných, obrovských metropolích (jako Londýn nebo Tokio) se bez průvodce nehnete, Reykjavík přímo vybízí k tomu, aby člověk objevoval jeho krásy spontánně.
Charakter města je velmi typický – ani v centru zde nenajdete výšková skleněná monstra, ale převážně dvoupatrové domky hrající všemi barvami, tak trochu připomínající nemovitosti ze hry Monopoly. Velký vliv na dojem z města bude mít i roční doba návštěvy – jedná se o nejsevernější hlavní město světa, díky čemuž se zde během roku střídají extrémně dlouhé letní dny (cca 20 hodin světla) a velmi krátké dny v zimě (cca 4 hodiny světla). Dlouhotrvající tmu v zimě vám ale určitě vynahradí aurora borealis (polární záře), kterou zde lze v zimních měsících s trochou štěstí pozorovat.
Mít město jako na dlani je zážitkem prakticky kdekoliv na světě, a výjimkou není ani Reykjavík. Většina průvodců vás pravděpodobně nažene za peníze na vrchol ikonické věže Hallgrimskirkja (jejíž stavba je inspirována skalními masivy Svartifoss) nebo zadarmo na střechu jedinečné Perlan, která se od roku 1991 stihla změnit ze zásobníku horké vody na místo se zimní zahradou, restauracemi, obchody a vyhlídkou. Podle místních jsou ale nejhezčí výhledy na město z vyvýšené čtvrti Breiðholt, a to jak mezi bytovkami, tak z opuštěného vysílače na vrcholu Vatnsendi.
Další architektonickou zajímavostí je určitě monumentální koncertní hala Harpa (hádáte správně, takhle se islandsky řekne harfa), pyšnící se impozantní konstrukcí složenou z různorodých skleněných mnohoúhelníků zasazených do ocelové kostry. V noci je stavba nádherně osvícena (často speciální světelnou instalací v rámci různých akcí) a mimo velké koncertní síně obsahuje také restaurace a obchody.
Od doby, co vláda uvolnila přísné zákony ohledně pouličního umění, ožívají ulice Reykjavíku pestrou škálou barevné street-artové tvorby. Zajímavé je i to, že autorkami jsou zde poměrně často ženy. Obecně jsou Islanďané velmi tvořivý národ. Pokud máte chuť slyšet něco z místní tvorby, určitě se zastavte v obchůdku 12 Tónar, který je zároveň nahrávacím studiem, jehož majitel vás velmi rád nasměruje na aktuální kulturní akce.
Velmi zajímavou podívanou je také Imagine Peace Tower. Na památku Johna Lennona nechala jeho žena Yoko Ono vybudovat památník na ostrově Viðey poblíž hlavního města. Island byl zvolen díky dostupné geotermální energii, která monument napájí. Každý rok je „věž“, neboli výrazný paprsek z reflektorů nasměrovaných k nebi, rozsvícena mezi 9. říjnem (den Lennonových narozenin) a 8. prosincem (den Lennonovy vraždy). K místu se lze dostat snadno lodí, světlo je ale viditelné dobře i z hlavního města.
TIP: Pokud se do Reykjavíku dostanete v srpnu, zjistěte si termín každoroční Kulturní noci (Culture Night), která se během let stala největším uměleckým festivalem na ostrově. Cílem je, aby úplně každý, kdo chce, ukázal svojí tvorbu – na tvořivost tak narazíte úplně všude, klidně i třeba na něčím dvorku.
Jakmile se setmí, určitě vyrazte okusit místní noční život, který se během posledních let stal doslova vyhlášeným. Vládne zde uvolněná atmosféra menšího města, kde každý zná každého, nejčastější jsou zde malé hospůdky a pouze výjimečně placené/okázalé podniky. Většina akcí se divoce protahuje až do ranních hodin – možná se takto místní snaží dohnat vše, co zameškali během prohibice, která v zemi vládla až do roku 1989. Určitě se s nimi dejte do řeči a ukažte jim svoje zkušenosti s vyslovováním krkolomných jmen místních ulic. Uděláte jim radost a získáte tak třeba i možnost zažít na vlastní kůži typickou islandskou pohostinnost – a pokud vám nabídnou jídlo zvané Hákarl, ochutnejte – nevábně vonící sušené žraločí maso je ostrovní specialitou.
TIP: Chcete-li zažít opravdu nevšední restauraci, pokuste se najít pizzerii Hverfisgata 12. Její jméno je zároveň i její adresou. Nebojte se přemoci dojem, že těmi černými, nepopsanými dveřmi vstupujete islandské rodině přímo do kuchyně – odměnou vám budou opravdu nevšední kombinace na vaší pizze, třeba tahané vepřové s hruškami.
Jste-li otužilí (nebo odvážní) a chcete si odškrtnout „koupání v Atlantiku“ ze svého bucket-listu, geotermální pláž Nauthólsvík bude tím nejlepší místem (nabízí i zlatavý písek!). Teplá voda z vulkanicky aktivního ostrova se zde mísí s mořem a zvedá tak jeho teplotu… rozhodně ale nečekejte teplotu jako v luxusní vířivce.
Na závěr, pokud jste pro opravdu nevšední zážitky, můžete zkusit Islandské Falické muzeum (Island Phallological Museum). Naleznete zde expozici všech možných savců z islandské divočiny, a každý z těchto tvorů je zde vyobrazen spolu se svým… údem, nebo obecně řečeno rozmnožovacím orgánem. Tomu, že podobné muzeum je světovým unikátem, v závěru asi ani není těžké uvěřit.
Díky tomu všemu je islandské hlavní město opravdu atypickou metropolí. Na rozdíl od shonu a šílenství západních velkoměst nabízí klid zabalený v typicky zvláštním hávu severského životního stylu. Jsme si jistí, že na vás jeho návštěva opravdu udělá dojem.
