Sláva a pád
Nevšední příběh Orient-Expressu se začal psát 13. července 1878. Toho dne podepsalo několik balkánských států a Osmanská říše Berlínskou smlouvu o železničním spojení mezi Vídní a tehdejší Konstantinopolí (dnešním Istanbulem). Již o pár let později, v roce 1883, vyjel z pařížského Východního nádraží první dálkový expres. Nápad na luxusní dálkový vlak do exotické Konstantinopole se zrodil v hlavě belgického inženýra Georgese Nagelmackerse, který byl zároveň zakladatelem společnosti Wagons-Lits, jež Orient-Express i další vlaky provozovala. Trasa vlaku, jenž ještě nebyl nazýván Orient-Expresem, vedla přes Bukurešť. Cesta z Paříže až na nádraží Sirkeci v Konstantinopoli byla vzhledem k tehdejším možnostem rychlá, trvala průměrně kolem 70 hodin. Málokdo však ví, že v prvních letech existence Orient-Expressu jeho jízda končila 70 km za Bukureští. Cestující museli přeplout na trajektu Dunaj a přestoupit na místní vlak do bulharské Varny. Z bulharského města do Konstantinopole přepluli cestující na lodi.
Léta před první světovou válkou byla pro Orient-Express obdobím slávy a rozmachu, stal se obdivovaným vlakem, určeným společenské elitě. Během první světové války byl provoz expresu přerušen. Jméno Orient- Express mu přidělili až po jejím skončení. Od roku 1921, kdy začal Orient- Express projíždět Simplonským tunelem na hranicích Švýcarska a Itálie, bývá nazýván Simplon-Orient-Express. V roce 1929, pro expres tak významném, vlak jezdil na trase Londýn – Paříž – Benátky – Bělehrad – Crveni Krst. V Krstu se trasa expresu dělila: První „větev“ vedla z Krstu přes Sofi i do Istanbulu a druhá z Krstu do Athén. Při průjezdu Bulharskem se občas řízení vlaku ujímal tehdejší bulharský král Boris III. – energický železniční nadšenec, z čehož měli někteří pasažéři expresu oprávněnou hrůzu.
Žádná sláva však netrvá věčně: Začátek druhé světové války znamenal pro Orient-Express pohromu. Jeho přepychové vagony se „rozkutálely“ do několika evropských zemí nebo byly zničeny.
Stonky květin v zákrytu
Doba po skončení druhé světové války byla pro Simplon-Orient-Express obdobím úpadku. I když byl vlak obnoven, jezdil s původními upravenými vagony, které však již nebyly tak luxusní. V té době získal expres pověst vlaku převážejícího špiony a pašeráky, neboť spojoval navzájem znepřátelené státy evropského Západu a Východu. Orient-Express naposledy vyjel 26. května 1962.
Uplynula dvě dlouhá desetiletí, než povstal jako Fénix z popela do své původní krásy. Původcem jeho znovuzrození je James B. Sherwood. V roce 1977 koupil na aukci v Monte Carlu první dva vozy a během několika následujících let doplnil zbývající. První jízda „nového“ Orient-Expressu se uskutečnila 25. května 1982 na trase z Londýna do Benátek.
Expres je dnes složen z původních opravených vagonů Pullman a Wagon-Lits, pečlivě zrekonstruovaných do předválečné krásy. Vagony jsou ale na rozdíl od mnoha jiných historických vlaků většinou taženy moderní elektrickou lokomotivou. I tak samozřejmě nemůže svou rychlostí konkurovat letecké dopravě, skrývá však mnoho jiných kladů. Skládá ze tří jídelních, jednoho barového, jedenácti lůžkových a dvou služebních vozů. Poskytovaný komfort přesahuje služby mnohých světoznámých hotelů. O cestující ve vlaku se starají nejlepší francouzští šéfkuchaři, vybraní italští číšníci a angličtí nebo francouzští stevardi. Vlak má dokonce svého ředitele, starajícího se o spokojenost hostů – cestujících. Jídlo je cestujícím servírováno na stříbře, a pokud chcete, můžete si předem určit čas snídaně, samozřejmě servírované až do kupé. Preciznost vypilovaná do nejmenších detailů jde v tomto vlaku tak daleko, že i stonky květin, umístěných ve vázách na stolech, musí být všechny stejně dlouhé.
A místa, která jsou s vlakem neodmyslitelně spojena? Z Orient- Expressu můžete poznat neskonalou krásu Paříže anebo zažít nevšední atmosféru Benátek. Nesmím zapomenout ani na exotický Istanbul s jeho proslulým Ciragan Palace Hotelem. Bydlelo v něm mnoho slavných osobností: herečka Greta Garbo nebo špionka Mata Hari. Pokud byste náhodou šli v Istanbulu kolem, můžete se tu zastavit a zeptat se na záhadu pokoje číslo 411. Napovím vám jen tolik, že tento pokoj souvisí se záhadným jedenáctidenním zmizením autorky knih o podivínském, ale geniálním detektivovi Hercule Poirotovi. Na ostatní již musíte „použít svou šedou kůru mozkovou“, jak by jistě řekl tento excentrický muž.
Vagon jako válečná trofej
V jednom z odstavených luxusních vagonů Orient-Expressu podepsali na konci první světové války zástupci německé armády konečnou kapitulaci Německa. Stalo se to roku 1918 ve francouzském Compiegne. Od té doby byl vagon francouzským národním památníkem. Ovšem jen do dalšího příchodu německé armády v roce 1940. V tom samém voze podepsalo na Hitlerův nátlak kapitulaci pro změnu francouzské armádní velení. Když se na konci druhé světové války karta obrátila a německým velitelům bylo jasné, že je válka pro ně ztracená, nechali němečtí velitelé jednotek SS tento vagon v Berlíně zničit, aby se nedostal do rukou Francouzů.
Orient-Express jezdí i do Prahy
Od přelomu tisíciletí zastavuje Orient-Express třikrát až čtyřikrát ročně v Praze. Venice Simplon-Orient-Express, jak se dnes ofi ciálně nazývá, jezdí z Benátek přes Vídeň, Prahu, Frankfurt a Paříž až do Calais. Cestující pokračující do Londýna jsou dopraveni luxusními autobusy Eurotunelem do anglického Folkestonu. Z Folkestonu do Londýna veze pasažéry vlak British Pullman. Při zpáteční cestě expres přes Prahu nejezdí, jede přes Paříž, Innsbruck až do Benátek. Expres jezdí jednou ročně také po své původní trase z Paříže do Istanbulu a z Istanbulu do Benátek. A od roku 2007 jednou ročně po nové trase z Benátek přes Slovensko do polského Krakova. Jeho nejčastější trasa je Benátky – Paříž – Londýn a zpět. Jízdy tohoto exkluzivního vlaku jsou vždy naplánovány na teplejší měsíce v roce, většinou od března do poloviny listopadu
Autor: Petr Koutský – časopis Cestopisy.
