Odlehlost a nedotčenost tohoto poloostrova na východě Ruska dokládá třeba to, že je při cestě z Moskvy nutné překonat 8 časových pásem sibiřskou tajgou. Nebo také, že hlavní město Kamčatského regionu – Petropavlovsk je druhým největším izolovaným městem na světě. Kamčatka není propojená se zbytkem Ruska žádnou pozemní cestou, silnice sem jednoduše nevedou a jedinou možností je cesta vzduchem.
Při cestování po Kamčatce se můžete do jisté míry považovat za objevitele, koneckonců donedávna byla oblast uzavřena všem kromě obyvatel tohoto regionu. První turisté směli Kamčatku navštívit až po rozpadu Sovětského svazu v roce 1990. Od té doby příliv turistů stále narůstá a není se čemu divit – zdejší přírodní krásy se směle dají srovnávat s mnohem známějšími destinacemi.
Konkurence pro Island i Yellowstone
Nachází se zde přes 30 aktivních sopek a dalších 300 sopek spících, což z Kamčatky činí jednu z vulkanicky nejaktivnějších oblastí na světě. Význam této oblasti dokládá i to, že je na seznamu UNESCO. Se sopečnou aktivitou se samozřejmě pojí i výskyt gejzírů, například oblast příznačně nazvaná Údolí gejzíru umožňuje pohled na více než 90 vyvěrajících pramenů různé velikosti i typu v pásmu dlouhém pouze 6 kilometrů. Co do koncentrace geotermální aktivity Údolí gejzírů dokáže předčit pouze Yellowstonský park ve Spojených státech.
Největší sopkou je Ključevskaja, která drží prvenství co do velikosti v rámci celé severní polokoule. Islandské sopky, které jsou sice mediálně známější, nesahají sopce Ključevskaja „ani po kotníky“. Ohromí nejen svou impozantní výškou 4835 metrů ale i aktivitou. Takřka každoročně zde dochází k větším či menším erupcím a i z tohoto důvodu je výstup na tuto sopku velmi nebezpečný. I přesto sem jsou každoročně pořádány expedice. Kromě nebezpečí, které představuje možná erupce, zde horolezce ohrožují sírové výpary a padající kusy ztuhlé lávy. I pro nejzkušenější se jedná a velmi nebezpečný výstup a rozhodně není doporučován.
S medvědy tváří v tvář
Dalším důvodem navštívit Kamčatku je její bohatá fauna – právě zde je nejvyšší koncentrace medvědů hnědých na světě. Právě pozorování medvědů ve volné přírodě je jedním z důvodů, proč sem míří stále více turistů. Ideálním místem je Kurilské jezero na jihu poloostrova, na jehož břehu se každoročně schází až 200 jedinců, aby hodovali na lososech.
Na pobřeží Kamčatky je možné vidět odpočívat lachtany a při troše štěstí zahlédnete i kosatky a různé druhy velryb, které jsou zde hojné. Dalším výjimečným obyvatelem Kamčatky je orel východní, nejtěžší dravý pták na světe. Skvělým způsobem, jak poznat zdejší mořský život je projížďka na kajacích.
Opravdu jen vrtulníkem?
Často se o Kamčatce tvrdí, že je takřka nemožné zde cestovat samostatně a jediný způsob transportu je vrtulníkem. Tento mýtus propagují zejména majitelé cestovních kanceláří, protože balíčky zahrnující létání vrtulníkem je možné velmi ziskově prodávat. Realitou je, že zde zcela chybí veřejná doprava (kromě Petropavlovsku a přilehlých vesnic) a cesta vrtulníkem je nejpohodlnější řešení. Neznamená to ale, že jiná řešení neexistují. Je možné se přesouvat ve větších SUV, nebo po vzoru místních v Kamazu. Další alternativou je stopování, místní jsou velmi přátelští a rádi vás dovezou i na místa mimo jejich trasu (někteří zdarma, jiný za drobnou úplatu). Je nutné také počítat s tím, že na některá místa se člověk dostane opravdu jen pěšky.
Závěrem je nutné říci, že Kamčatka rozhodně není destinací pro cestovatele začátečníka. To, na co jsme zvyklí z jiných míst, zde nefunguje nebo chybí. Například silnice. Na Internetu se o samostatném cestování na Aljašce také nedozvíte takřka nic. Samozřejmě kromě ceníků cest helikoptérou, těchto informací je naopak Internet plný. Pokud chcete Kamčatku prozkoumat po vlastní ose, musíte mít dostatek času a hlavně počítat s tím, že plán se bude měnit v závislosti na situaci. Cesta na Kamčatku rozhodně nebude jednoduchá, jedno je ale jasné – bude nezapomenutelná.
