Přesto není veřejnost v pohledu na samu existenci chovu zvířat v zajetí zajedno. Přinášíme vám jeden z možných pohledů na věc, a to skrze hledáček fotografa Josefa Sloupa. Poslal nám do redakce kolekci fotografií, o které jsem nejdřív vážně nevěděla, co si myslet. A tak jsem se začala ptát…
Když jde fotograf pracovat do zoo, většinou se snaží o líbivé portréty zvířat. A hlavně o to, aby nebyly vidět mříže. Tvé fotky nejsou ani lichotivé, ani bez mříží. Proč?
Když se mi v hlavě usídlil nápad fotografovat zvířata v zoo, věděl jsem od samého počátku, že nechci dělat líbivé fotky pro katalogy a brožury. Ony ty mé fotografie nejsou v podstatě o zvířatech, ale o něčem za nimi. To, co je nejvíc viditelné, jsou mříže, někdy jenom sklo se svým odrazem, pomíchání vizuálních rovin. Zvířata tam vlastně hrají podružnou roli, stejně jako mříže jsou na fotkách pouze symbolem. Mříže jsou symbolem nesvobody, útlaku, ponížení, bariér, zdí, předsudků. Ve své podstatě jsou neviditelné. Všichni do jednoho za nimi žijeme. Sami jsme si je instalovali do měst, do přírody, do svých příbytků i do svých srdcí. Svobodu ztrácíme pomalu, krok za krokem, ale jistě.
Odsuzuješ zoologické zahrady? Vždyť od pouhého ukazování zvířat už se dnes posunuly spíše k záchranným stanicím…
Neodsuzuji a nikdy jsem tak nečinil. Líbí se mi a i jako dospělý do nich rád chodím. Ale nyní ve 21. století si myslím, že jsou to už archaické instituce. Na moderních plazmových televizorech a monitorech počítačů můžeme vidět zvířata, která v zoo ani při nejlepších podmínkách spatřit nemůžeme. Buď jsou příliš malá, nebo většinu dne zalezlá, nebo velice plachá. Pokud jde o to vidět něco na vlastní oči, tak je to stejně nejlepší ve volné přírodě. Často chodím na procházku do přírody se psy. Někdy zavětří a ze skrýše vyběhne párek srn. Tomu se nic nevyrovná. A v zoo si také nemůžete sáhnou na tygra.
Pokud jde o ty záchranné stanice, myslím, že tím se zoo ve velké většině nezabývají. Jim jde především o zisk, tak jako kterékoliv jiné firmě, a proto nakupují především exotická a roztomilá zvířata.
Jsi světoběžník, žil jsi na mnohých místech světa. Můžeš srovnat zoologické zahrady?
Několikrát jsem byl zoo v Kanadě a USA. Tenkrát jsem o tom nepřemýšlel, jen dnes z toho mám takový dojem, že tam je to ještě mnohem víc zkomercializované.
Jak tento soubor fotografií vznikal?
V zoo Děčín mám kamaráda Oldřicha Rajchla, který tam pracuje jako ošetřovatel zvířat. Soubor fotografií vznikal asi rok. Samozřejmě s mnohými přestávkami. Někdy jsem zašel do zoo 2x týdně a někdy jsem tam nebyl třeba měsíc. Teprve po první návštěvě a prvních fotkách jsem ale měl jasno, jak to chci fotit.
Je to dnes – v době terorismu, hladomorů, afrických válek – téma hodné pozornosti? Vždyť se těm zvířátkům v zásadě nic neděje…?
Původně byla kolekce fotografií s tímto tématem zaměřená pouze na život zvířat v zoo, kde zvířata žijí zdánlivě nádherným životem. Potravy mají dostatek, je o ně postaráno v případě nemoci a nemusí se obávat predátorů. Nikdy však nepoznají volnost a svobodu. Svoboda a volnost je úžasný pocit. Nese v sobě nicméně risk. Risk z její ztráty, risk ze špatného rozhodnutí, risk ze ztráty života.
Svoboda se ovšem nejvíce týká nás lidí. Traduje se, že my si ji uvědomujeme, my pro ni žijeme a my za ni bojujeme. Pravda je však někde jinde.
Dostojevský píše v románu Bratři Karamazovi ve scéně, kdy Velký inkvizitor říká Ježíšovi:
„Mýlíš se v lidech. Lidé nejsou schopni užívat si svobody. Rádi se jí zbaví výměnou za bezpečí, ochranu a shovívavou péči.“
Autor: Jana Patková – časopis Cestopisy.
