Ačkoliv se jezero Peručko nachází necelých 60 kilometrů od pobřežního letoviska Splitu, návštěvníci do zdejšího divokého kraje plného vysokých skalnatých hor, listnatými lesy porostlých kopců či zapadlých a poklidným tempem žijících městeček a osad zabrousí jen zřídka. Kdo ovšem hledá drsnější, dobrodružnější a zároveň romantičtější tvář Chorvatska, měl by zavítat právě sem – do okolí jezera, které je také nazýváno Vrličským mořem podle obce Vrlika, jež je centrem oblasti.
Mírné krásy jezera
Akumulační jezero Peručko na největší řece střední Dalmácie, Cetině, pokrývá plochu 13 km², je dlouhé přes 20 km a dosahuje hloubky 64 metrů. Bylo vytvořeno v druhé polovině padesátých let vybudováním 56 metrů vysoké hráze v blízkosti obce Donji Bitelić. Pro účely stavby bylo podobně jako při stavbě Lipenské nádrže v jižních Čechách zatopeno několik osad včetně monastýru Draganić, jenž byl postaven v roce 1395 za vlády chorvatsko – bosenského krále Tvrtka.
Řeka Cetina se do jezera vlévá po necelých 15 km od svého pramene na úpatí pohoří Dinara. Dalších pět kilometrů svého toku pod hrází jezera vytváří velmi úrodnou planinu plnou zavlažovacích kanálů s názvem Sinjsko polje. Průzračné vody sladkovodního jezera Peručko vyzývající ke koupání jsou v jeho severní části obklopeny loukami a lesíky, v jeho jižní části vápencové skály spadají do jezera poněkud prudčeji, nicméně i tak nabízí mnoho míst pro relaxaci. Nádrž v současné době slouží také jako místo odchovu kaprů, kteří ve zdejších podmínkách dosahují délky i přes jeden metr, nicméně rybolov stále není oficiálně povolen.
A drsný půvab hor
Pohoří Svilaja, zvedající se téměř od břehů jezera, je lesy pokrytý hřeben dosahující nadmořské výšky 1500 metrů a ukrývající malé selské osady, bývalé pastýřské chýše a několik zřícenin středověkých hradů. Jeden z nich byl vybudován přímo nad dnešní obcí Vrlika. Pravděpodobně nejvíce však na návštěvníky tohoto kraje zapůsobí majestátní hradba pohoří Dinara, která tvoří přirozenou hranici jednak mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou, ale také mezi dvěma klimatickými světy – středomořským a kontinentálním.
V tomto vápencovém pohoří dlouhém přes 30 km se do výšky 1831 metrů tyčí i stejnojmenná nejvyšší hora Chorvatska – Dinara. Výstup na Dinaru v severní části pohoří je nezapomenutelné dobrodružství, při kterém člověk musí dávat pozor, aby nešlápl na nejjedovatější zmiji Evropy – zmiji růžkatou – či nášlapnou minu z občanské války v letech 1991–95. Ovšem úplně nejvyšší hora pohoří Dinara nese název Troglav a sahá do výšky 1912 metrů – nachází se ale již na bosensko – hercegovském území. Výstup na Troglav je bohužel z důvodu velké koncentrace nášlapných min nebezpečný. Velká část Dinary a přilehlých hornatých oblastí zůstává i 12 let po skončení konfl iktu zaminována, proto se nedoporučuje opouštět značené stezky a prozkoumávat válkou zničené domy. Jižní část pohoří od průsmyku Uništa, ve které se zmíněný Troglav nalézá, je bez doprovodu někoho místního prakticky nedostupná. Pouze členové loveckého sdružení z obce Vrlika mají k dispozici mapy zaminovaných a přístupných oblastí. Při dodržení základních pravidel a informování se u místních obyvatel však ostatní okolní hory nabízejí úchvatné turistické výšlapy. Kdo hledá klid, kouzlo divoké přírody, dobrodružství spojené s objevováním tajů a výšin hor, možnost následné relaxace na březích průzračné Cetiny či nenucenou a přátelskou společnost obyvatel po kraji roztroušených městeček, jezero Peručko je pro něj jako stvořené.
