Podobným výjevem začíná každý druhý článek o indické kuchyni. Nicméně Indie zůstává zemí rozvojovou a velmi chudou. Když mluvíme o její tradiční kuchyni plné rozmanitých chutí, exotických vůní a oku lahodících barev, musíme si uvědomit, že to se týká jen pár „horních“ procent obyvatelstva. Pro drtivou většinu Indů sestává denní jídelníček z misky rýže či prosté kaše.
Hrnečku vař aneb Nekonečný oběd
Přenesme se do bohaté indické rodiny v době oběda! Muži se usazují na zem k nízkým stolkům ze dřeva či mramoru, zatímco ženy si jídlo připravují v ústraní, případně čekají, co zbude. Slavnostní atmosféru podtrhuje řada pestrobarevných utěrek na stolcích a zdobené nádobí. Jsou tu hliněné misky s masovými a rybími pokrmy, kašemi a hustými polévkami, zeleninovými a ovocnými přílohami, chlebové placky čapátí i kynutý chléb nán. Pochopitelně nechybí kvalitní rýže: správně skladovaná až patnáct let, pak teprve připravená v páře či vodě tak, aby byla čistě bílá, sypká a suchá.
Indický oběd sestává z řady chodů, které se podávají najednou na velkých zahřátých podnosech. Aby jídlo předčasně nevychladlo, má každý svou vlastní předehřátou misku, do které si nabírá, kolik jen dokáže sníst. Na stole chybí příbory. Indové jedí rukou – výhradně pravou, protože levá je určena k očistě (v souvislosti s tím nutno podotknout, že na záchodech tu chybí toaletní papír a člověk si musí vystačit s kbelíkem vody). Namísto lžíc slouží kousky chleba, kterými se nabírají polévky, pikantní čalamády, kečupy a pasty ze zeleniny, ovoce, oříšků, koření, octa a citrusové šťávy.
Banánovníkové listy místo talířů
Zatímco dnes už bohaté indické rodiny zapíjejí obědy colou, dříve byla podávána voda nebo šťáva z manga. Indové si libují v jogurtech a naředěné a kořeněné je konzumují také jako nápoj. Hříšnou lahůdkou jsou pak tradiční dezerty: přeslazené a hutné, plné ořechů a smetany. Ve většině z nich nechybí takzvaná „růžová voda“, zředěná esence z tmavě červených růží, která jim dodává příjemnou vůni a nezaměnitelnou chuť. Naprostá většina indických rodin si však tyto pochoutky dopřává jen výjimečně o svátcích.
Na venkově se stravuje o poznání jednodušeji. Hliněné misky nahradí banánovníkové listy; na jihu se pije kokosové mléko přímo z ořechů. Zámožnější hospodyňky si mohou dovolit tradiční pícku tandúr, hliněný válec zakopaný v zemi, který se časem „sám“ vypálí. Na dně tandúru doutná dříví nebo kravský trus a na dlouhých jehlách se tu peče maso. Nicméně většina obyvatel Indie jsou vegetariáni a dost hinduistů odmítá jíst i vajíčka, takže zdejší tradiční kuchyně využívá spíš zeleninu, luštěniny a kukuřici.
Není karí jako karí
Sáček kořenicí směsi „karí“ v regálu supermarketu hrdě hlásí, že „ukrývá chuť Indie“. Toto slovíčko však pro Indy znamená mnohem víc. Krom koření označuje způsob přípravy jídla a pak se stává také názvem pokrmu. Jídelní lístky indických restaurací jsou plné karí na tisíce způsobů, takže těžko říct, co od toho či onoho „karí“ očekávat. V zásadě jde o dušený pokrm se šťávou, připomínající hustší polévku. Pikantní chuť šťávy bývá výraznější než chuť samotného pokrmu. Karí může být z masa, zeleniny nebo dokonce vajec.
Indie na vlastním sporáku
Žádný indický kuchař se neobejde bez šafránu, kurkumy, chilli papriček, kardamomu a koriandru. Pokud si chcete něco připravit doma, sežeňte dvě další koření, která se pyšní netradičními „přezdívkami“ a dodají pokrmům na exotičnosti: asafétidu, které se říká „čertovo lejno“ a nahrazuje při vaření cibuli a česnek, a pískavici, takzvané „řecké seno“.
Co se jí kde?
Střední Indie se nemůže chlubit velkou rozmanitostí. Většina obyvatel snídá placky s jogurtem, mlékem a čajem. Chleba je většinou nekynutý a jí se čerstvý pár minut po upečení. K obědu a večeři bývá prostá kaše, dušená zelenina nebo khirčí – směs ze zrnin a luštěnin.
V západní Indii jsou oblíbena zeleninová a luštěninová rizota, avšak v pouštních oblastech Radžasthánu je zelenina velmi vzácná. Skopové, drůbeží i vepřové maso tu doplňují placky, luštěniny, brambory a kaše.
Severní Indie s chladným podnebím se pyšní rozmanitější kuchyní, která je obohacená o máslo ghí a pokrmy připravované v tradiční pícce tandúr. Suší se zde meruňky, švestky, jablka a hrušky. Místní stloukají smetanu a čas od času si dají výborný sýr panír. Neodmyslitelnou součástí jídelníčku je horký, slazený nebo solený čaj.
Východoindická kuchyně je jednoduchá, obzvlášť pak v Assámu, kde se většina lidí spokojí s jediným prostým jídlem denně: rýží, bramborami či rybou. Ve zbytku oblasti je oblíbené skopové a drůbeží maso.
Jih Indie je horký a dusný, tak si zde získávají přízeň lehké pokrmy. Důležitou úlohu hraje kokosový ořech a rýže, zalívaná všelijakými omáčkami. Známé jsou zdejší vydatné, kořeněné polévky. Jihoindické sladkosti jsou opravdovými kalorickými bombami plnými tuku a cukru, ale podávají se jen o svátcích.
Autor: Michaela „Mysha“ Košťálová – časopis Cestopisy.
