Historie Itálie se začala psát již v době vzniku megalitických staveb a pokračovala přes antický Řím až po renesanci a baroko. Itálie však prakticky nikdy v historii nefungovala jako jednotný stát a v současné podobě se začala formovat až pod vlivem Napoleona, přesto však dosáhla skutečného sjednocení až ve 20. století.
První osídlení
Během prehistorických dob měla Itálie výrazně jiné geografické uspořádání, hladina moře byla citelně nižší. V Itálii také byly nalezeny zatím nejstarší pozůstatky Homo neanderthalensis v Evropě, datované na 43-45 tisíc let. Mezi třetím a prvním tisíciletím před Kristem proběhly čtyři osidlovací vlny. Mezi nejstarší osadníky patří známý Ötzi, nalezený v ledovci v jižním Tyrolsku. Osadníci přinesli kromě rozvoje zemědělství také měď, bronz a nakonec i železo.
Nuragové, Etruskové a Řekové
Na Sardínii se nachází unikátní struktury zvané Nuragy, budované nasucho z kamene. Zdejší civilizace fungovala od 1800 l. př. n. l. až do 2. století. Zjevně se jednalo o významnou kulturu s rozvinutým obchodem po celé Evropě, dodnes je však obklopena řadou tajemství.
Přibližně 800 let před Kristem se na severu Itálie vynořila civilizace Etrusků, která má dodnes nejasný původ. Ve stejné době začali jih Itálie osidlovat Řekové, kteří se stěhovali z přelidněného Řecka. Etruská civilizace vzkvétala mimo jiné díky těžbě kovů a byla spojencem Kartága, nicméně po necelých 300 letech byla zničena Římany a částečně řeckými městskými státy. Řekové budovali na jihu Itálie mocná města, mezi nimi například Syrakúzy či Neapol, ale nakonec roku 282 před Kristem podlehli Římanům. Modifikovanou řeckou abecedu používali Etruskové a časem se z ní přes abecedy italských kmenů vyvinula současná latinka.
Římská republika
Podle mýtů založili Řím 21. dubna 753 bratři Romulus a Remus, kteří byli vychováni vlčicí. Jejich matka byla Rhea Silvia a otcem bůh války Mars. V následných sporech zabil Romulus svého bratra a poté vládlo v Římě legendárních sedm králů (Řím leží na sedmi pahorcích). V roce 509 před Kristem vznikla první republika, kdy zemi spravoval sbor volených zástupců a vládli dva konzulové. Římská republika postupně asimilovala své sousedy, včetně Řeků a Etrusků. Ve 3. století př. n. l. se Řím dostal do sporů s Kartágem, které nakonec v průběhu tří Punských válek porazil. Poté padla také Makedonie a Římská republika ovládla Středozemní moře a jeho okolí. V 1. století před Kristem došlo k vážné krizi a vlády se ujal triumvirát. Po řadě zrad a konfliktů se nakonec ujal neomezené vlády diktátor Julius Caesar, který byl roku 53 před Kristem zavražděn. Moci se ujal nový triumvirát, který také neměl dlouhého trvání. Po pletkách Marka Antonia s Kleopatrou došlo k válce s Egyptem, který Octavianus rozdrtil roku 31 před Kristem v bitvě u Actia.
Vznik Římské říše
Octavianus se v roce 27 před Kristem stal svrchovaným vládcem celé Římské říše, která se obvykle datuje od tohoto roku. Vládl pod jménem Augustus a zajistil zlatý věk latinské civilizace, díky jeho snahám se mír zachoval po téměř 200 let. Římané však samozřejmě dál expandovali a vedli války v Británii a dále s germánskými a dáckými kmeny u severních hranic. Římské tábory byly až na jižní Moravě a Slovensku. Římská říše se po smrti Theodosia I. roku 395 rozpadla na východní a západní část. Západní část postupně upadala a čelila ekonomické i politické krizi, poslední římský císař Romulus Augustus byl sesazen roku 476.
Itálie ve středověku
Po rozpadu Římské říše ovládali jednotlivé části Itálie různé barbarské kmeny, roku 756 založili Frankové první Papežský stát. Itálii ovládali Lombardi, Frankové a později Normané, existovala zde však i řada nezávislých městských států. Ty měly odlišný systém správy než feudální Evropa, daly vzniknout prvním kapitalistickým státům a byly kolébkou renesance. Města jako Milán, Florencie a Benátky byly centry obchodu, umění a věd a rozvíjely se zde základy moderního bankovnictví. Městské státy na pobřeží navíc vydržovaly obrovské flotily, které byly základní podporou křížových výprav i obchodu.
Městské státy byly téměř neustále ve vzájemné válce, většinu bojů obstarávaly nájemné žoldnéřské armády, které nezřídka zběhly nebo převzaly kontrolu nad svými chlebodárci. Až roku 1454 se podařilo uzavřít Lodský mír, který však vydržel pouze 40 let.
Itálie pod nadvládou
Již na počátku 15. století se o devastaci Itálie postaraly nájezdy Francouzů, Němců a Turků, kteří dokázali zemi zcela vydrancovat a rozvrátit zdejší vzkvétající hospodářství. Díky celoevropským válkám nakonec připadla vláda nad Itálií v letech 1559 – 1713 španělským Habsburkům a později v letech 1713 – 1796 Rakousku. Roku 1796 využil Napoleon nacionalistických nálad a vtrhl do Itálie. Po řadě bojů vznikla za přispění Napoleona první Italská republika z některých knížectví v severní Itálii. Napoleon později připojil k Italské republice další oblasti a přejmenoval ji na Italské království, část získaných území však připojil k Francii. Po porážce u Leipzigu část Italů přeběhla k Rakousku. V letech 1814 – 1815 přeuspořádal Vídeňský kongres stav podle roku 1795, tedy Italské království prakticky zaniklo a bylo rozděleno mezi Sicilské a Sardinské království, Rakousko a Papežský stát.
Italské války za nezávislost
Hned po pádu Napoleona se snažila řada vládců využít nacionalizmu a obnovit sjednocenou Itálii. Nicméně i přes pozdější spolupráci řady menších království nedošlo ke shodě. Vzniklo také významné podzemní hnutí Carbonari, které usilovalo o sjednocení, ale Rakousko jakékoliv snahy o vznik samostatné Itálie velmi tvrdě potlačovalo. Roku 1848 došlo k první válce za nezávislost, která však skončila neúspěchem. Až roku 1861 se podařilo zformovat první část sjednoceného území pod vládou Viktora Emanuela II., jeho pravou rukou byl známý bojovník za nezávislost Giuseppe Garibaldi. Další vývoj byl politicky poměrně nepokojný, ale díky mocným spojencům se podařilo připojit další území na úkor Rakouska. Na konci 19. století také Itálie získala kolonie v Somálsku, Eritrei a části Libye.
První světová válka
Názory na vstup do války byly rozporuplné, ale nakonec zvítězili nacionalisté a roku 1915 vstoupila Itálie do války proti Rakousku, zejména kvůli slibu územních zisků. Nevycvičená a mizerně zásobená armáda však vedla 3 roky pouze poziční boje a měla velké ztráty, navíc se válka významně podepsala i na ekonomice. Itálie nakonec získala část Tyrolska, Terst, Istrii a Zadar.
Nástup fašizmu a II. světová válka
Po bídných výsledcích I. světové války se Itálie ocitla v obrovské ekonomické a společenské krizi, která vyústila v masivní protesty. V rámci politických půtek se roku 1922 dostal k moci Benito Mussolini, přestože oficiálně podléhal králi. Postupně však zlikvidoval veškeré protivníky a získal značnou popularitu. Původně byl Mussolini odpůrcem Německa, které chápal jako hrozbu, ale díky zahraniční politice byl nakonec nucen uzavřít spojenectví s Hitlerem. Itálie však nebyla připravena na válku ekonomicky ani vojensky. Snaha o okupaci Egypta a Řecka se rychle změnila v katastrofu a Hitler musel svého spojence zachraňovat, vysněné územní zisky se rozplynuly. Boje v Africe znamenaly katastrofu i pro Wehrmacht a roku 1943 se spojenci vylodili přímo v Itálii. Mussolini byl králem Viktorem Emanuelem III. uvězněn, vzápětí jej ale německé komando osvobodilo a dál vládl zbytku Itálie. Spojenci museli čelit tvrdé německé obraně, teprve 27. dubna 1945 padl Mussolini do rukou komunistických partizánů a byl popraven, německá nadvláda kapitulovala až 2. května 1945.
Poválečná Itálie
Král Viktor Emanuel III. abdikoval 9. května 1946, jeho syn vyhlásil referendum o pokračování monarchie. Itálie se tak stala 2. června 1946 republikou. Přestože byla poválečná Itálie ve vážné sociální i ekonomické krizi, nové vládě se podařilo opět zemi pozvednout a během 50. a 60. let zaznamenala více než 5 % růst HDP ročně. Tento italský ekonomický zázrak skončil až ropnou krizí v roce 1973. Od té doby se Itálie začala opět postupně propadat do další ekonomické i společenské krize, masivní korupce a politická nestabilita vyústily až v terorizmus. V 90. letech sice došlo k částečné nápravě a zklidnění poměrů, nicméně problematická politická situace, provázená četnými skandály, je v Itálii doposud. Itálie je členem OSN, NATO, G8 a zakládajícím členem EU. Na druhou stranu je extrémně zadlužená a patří mezi ekonomicky nejproblémovější členy EU.
