Poslední britský voják odešel z britské kolonie Palestiny 14. května 1948. Ve stejný den byl vyhlášen i nezávislý Stát Izrael. Rezoluce OSN o rozdělení Palestiny na židovský a arabský stát byla naplněna jen z jedné poloviny. Okolní arabské země nový stát napadly, ale z téměř rok trvající války za nezávislost vyšel Izrael vítězně a získal i území, na nichž měl vzniknout arabský stát: Galileu, část Gazy a Západního břehu Jordánu.
Arabové se s existencí Izraele nikdy nesmířili. Jejich odpor proti židovskému státu, představovaný především teroristickými a sabotážními akcemi, i agresivní politika jejich nechtěného souseda vyústily v Šestidenní válku v červnu 1967. V tomto bleskovém válečném konfliktu získal Izrael celý Sinajský poloostrov, pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu a Golanské výšiny. Palestinští uprchlíci se museli potýkat se špatnou ekonomickou situací, na okupovaných územích byla nastolena řada diskriminačních opatření. Nenávist Palestinců proti Židům rostla, stejně tak i aktivita palestinských odbojových skupin v čele s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), založenou v roce 1964.
Nekonečné konflikty a jednání
Hlavními protivníky Izraele zůstaly Egypt, který chtěl získat zpět Sinaj, a Sýrie, z níž prezident Asád učinil hlavní baštu protiizraelského odboje. Oba státy napadly Izrael v říjnu 1973 na židovský svátek Jom Kipur, využily momentu překvapení a postupovaly na Sinajském poloostrově i na Golanech. Ale izraelská armáda přešla brzy do protiútoku a postoupila až ke Káhiře a Damašku. Z iniciativy egyptského prezidenta Sadata začala mírová jednání, která skončila podpisem mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem v Camp Davidu v roce 1979, v níž se Izrael zavázal vrátit Egyptu Sinajský poloostrov. Ostatní arabské státy však považovaly jednání Egypta za zradu a prezident Sadat byl o dva roky později zavražděn.
V roce 1975 propukla v Libanonu občanská válka a v zemi začaly působit OOP a další teroristické organizace v čele s Hizballáhem. Jako reakce na obsazení východu Libanonu Sýrií následovala roku 1978 izraelská invaze do Libanonu, jejímž výsledkem byla kontrola nad čtyřicetikilometrovým nárazníkovým pásmem na jihu Libanonu.
V 80. letech se napětí z mezinárodních vztahů přesunulo do roviny Izrael – Palestinci. Nespokojenost Palestinců propukla koncem roku 1987 v masové povstání zvané intifáda (= probuzení), které se projevovalo demonstracemi i teroristickými akcemi. Izrael odpovídal budováním nových židovských osad na palestinských územích. Jordánsko se roku 1988 vzdalo nároků na Západní břeh Jordánu ve prospěch palestinského státu, jehož nezávislost následně vyhlásila OOP, kterou Izrael po sérii rozhovorů akceptoval v roce 1993 jako představitelku palestinského lidu. Na oplátku OOP uznala právo Izraele na existenci a vzdala se teroristických akcí. O rok později uzavřel Izrael mír s Jordánskem.
V letech 1993-95 obě strany uzavřely dohody o předávání měst Gazy, Jericha, Betlému, Ramalláhu, Hebronu, Džanínu, Nábulusu a Tulkarmu pod palestinskou správu. Avšak situaci zkomplikovalo zavraždění izraelského premiéra Rabina, došlo ke zmrazení mírových rozhovorů, částečně i kvůli sporům ohledně statutu Jeruzaléma.
Dostane v novém tisíciletí palestinská vláda i stát?
Roku 2000 se Izrael stáhl z pásma na jihu Libanonu, avšak vztahy mezi Izraelem a Palestinci se dále zhoršily na podzim po vypuknutí nového palestinského povstání (tzv. intifáda al-Aksá). Následovala vlna sebevražedných pumových atentátů, na které izraelská armáda reagovala tvrdými zásahy (likvidace mezinárodního letiště v Gaze, opětovné obsazení části území pod palestinskou samosprávou, izolace předsedy OOP Arafata).
V květnu 2003 obě strany přistoupily na plán USA na řešení konfliktu, tzv. „cestovní mapu“, která předpokládá vznik palestinského státu v roce 2005. Izrael zahájil mírové rozhovory se Sýrií podle scénáře známého jako „území za mír“. Překážkou ze strany palestinského vedení se stal boj o moc mezi premiérem Abbásem a prezidentem Arafatem, který v listopadu 2004 umírá. Ve funkci předsedy OOP ho nahrazuje Abbás, který v lednu 2005 vítězí i v prezidentských volbách a prohlašuje, že vznik palestinského státu je otázkou „několika týdnů“. Jeho slova potvrzuje jmenování nové palestinské vlády v čele s premiérem Kurájou 24. února 2005.
Autor: Tomáš Beránek – časopis Cestopisy.
