Pavel Klega se nebál začít žít svůj sen, který má pravděpodobně mnoho z nás. Jako dvacetiosmiletý informatik odešel z práce a vykašlal se na vyřádkovaný běžný život, aby sám stopem projel celý svět. To chtěl zvládnout za 3 roky. Nedávno však oslavil 30 a jeho plán se trochu změnil. Nemá kam spěchat a tak si užívá pomalého cestování. S Pavlem jsem se spojil dříve tento rok a zeptal se ho na pár otázek ohledně jeho životního stylu.
Ahoj Pavle, kde se zrovna nacházíš a co Tě čeká v nejbližších dnech?
Zdar Kubo, zrovna se nacházím ve Svaté Kateřině na sinajském poloostrově a v těchto dnech jsem začal psát mou knížku a kterou bych chtěl mít do konce září hotovou.
Jak by si svou cestu a způsob života představil někomu, kdo tě ještě nezná?
Jsem dobrodružný kočovník a stopem pomalu objíždím planetu a poznávám vše, co se dá. Je to pro mě taková škola života. Své poznatky s postřehy se snažím předávat na fejsu, blogu a stříhám videa z cest. Nejvíce mě naplňuje, když ostatní inspiruji.
Jak si vybíral země, které chceš navštívit?
No moc to nepřebírám. Chci se podívat všude kam to bude možné, pokud mě nezastaví v nějaké zemi válka nebo mi celník nepřiklepne vstupní víza.
Rád si děláš statistiky toho, co máš za sebou, jaká jsou aktuální čísla?
Ano trošku si to značím. Momentálně už jsem 700 dní na cestě, urazil jsem 18,000 km, navštívil 21 zemí a stopnul 220 aut.
V jednom rozhovoru si sdělil, že cestovat v jednom kuse se nedá. Když cítíš, že zrovna bylo již dost cestování, je pro tebe důležité kde a na jak dlouho se usadíš?
No je to různé. Občas potřebuji oddech hlavně od lidí, protože jsem jim hodně na blízku a někdy to s nimi může být náročné. Usadím se většinou tam, kde se mi zalíbí a cítím se dobře. Teďka už jsem delší dobu v Egyptě, ale to jen proto, že jsem se rozhodl zpracovat všechny videa než pojedu dále.
Co všechno máš vlastně s sebou? Určitě sis nevzal celý šatník.
Jasně, mám takový skladací z Ikei, do kterého se vejdou štrample a kožená vesta po pradědečkovi. Oblečení nemám skoro žadné, nevadí mi chodit pořád v tom samém, dokuď to nezačne smrdět, což už pak vadí nejenom mě, ale i mému okolí.
Z poměrně nepříjemných důvodů si vyhodil svůj pas, můžeš našim čtenářům vysvětlit v krátkosti proč? Setkal ses s podobnými problémy i někde jinde?
Měl jsem v něm razítko z egypstko-izraelského přechodu Taba z čímž bych nedostal sudánské vísum, takže to byl trochu punk, ale vše naštěstí dobře dopadlo.
Jaký je teď zhruba tvůj běžný týdenní rozpočet? Jak moc ho jednotlivé státy ovlivnily?
Kdysi jsem byl pes a evidoval si každou útratu. Od té doby, co jsem na cestě jsem učetnictví zahodil, takže odhaduji, že utratím za týden tak 0-1000 kč v závislosti jestli jsem ubytovaný a jídlo si platím sám nebo jsem u někoho doma, kdo mě hostí.
Určitě si vyzkoušel i couchsurfing. Jaké s ním máš zkušenosti?
No jasně hodněkrát. Jo je to pecka. Potkáš fajn lidi, kteří jsou na stejné vlně a parádně díky nim poznáš jejich zemi.
V Tiraně si prý ochutnal ovčí hlavu, jindy zas živý hmyz nebo i vlastní moč, nastala někdy situace, kdy sis řekl, že tohle už je moc?
Já dokážu sníst téměř cokoliv, hlavně pokuď se jedná o výzvy a vyzkoušení něčeho nového. Paradoxně nesnáším kravský žaludek a jelita. Ale kdybych umíral hladem, tak bych snědl i to.
Také si strávil sám noc v poušti, co tě k tomu vedlo?
Občas si potřebuji odpočinout od lidí a moc rád jednou za čas trávím čas úplně o samotě. Navíc taková noc v poušti pod miliardou hvězd je lepší než nějaká terapie u psychologa.
Změnil se za tu dobu na cestách postoj či důvod, proč to vše děláš?
Věci se ve mně občas mění. Jednou vidím důvod více v tom jindy zase v onom. Dělám to hlavně protože cítím v srdci, že to mám dělat. Občas nedokážeme vidět do dálky nebo za roh. Ale jednou pochopíme, proč to všechno mělo být a vše do sebe zapadne jako skládanka.
Z tvých příspěvků je vidět, že si ušel dalekou duševní pouť, má dlouhodobé cestování nějaký vliv i na tvé tělo?
Samozřejmě. Člověk se hodně mění jak psychicky tak fyzicky. Když Egypťané koukali na mé dva pasy, kdy jeden jsem pořídil před začátkem cesty a druhý s aktuální fotkou v Izraeli, tak si mysleli, že jsem měl plastickou operaci.
Vzpomeneš si ještě na začátky tvých cest?
Jasně. Hlavně ty silné věci mám pořád před očima.
Udělal bys teď něco jinak?
Ne, neudělal. Všechno dobré i špatné se stalo, abych se z toho ponaučil. Udělal jsem mnoho chyb ve všem možném a to je proto, že jsem s tím neměl zkušenost, což je v pořádku, protože ani já jsem učený z nebe nespadl.
A co rodiče? Jak se postavili k Tvému plánu?
Nejlépe jak mohli. Fandí mi a podporují, co můžou. Jsou zlatí a miluji je nade vše.
Když jste se opět setkali v Izraeli po více než roce, bylo to plné emocí. Změnilo to nějak tvůj pohled na budoucí cesty?
Setkáni s nimy byl pořadný fičák. Krásně jsem si pobrečeli. Ano, oba rodiče to nějak na staré kolena začalo lákat do světa a chcou zase za mnou nějak přijet.
Co říkáš na životní styl digitálních nomádů? Myslíš, že by ti takový život také vyhovoval?
Já jsem takový hybrid dobrodružného a digitálního nomáda, protože občas trávím za obrazovkou spoustu času. Když najdu balanc mezi nomáděním cestovním a digitálním, tak jsem maximálně spokojený.
