O sedmi divech světa slyšel každý. Jsou po dobu delší než dvě tisíciletí popsány řeckým básníkem Antipatérem ze Sidonu. Rozkládaly se poměrně blízko sebe, převážně ve Středomoří. Dva byly na územích Egypta, další v Řecku a Turecku, sedmý pak na území starého Iráku. Byly jimi – velká pyramida v Gíze a maják v Alexandrii – Egypt, socha boha Dia v Olympii a kolos na ostrově Rhodos v Řecko, Artemidin chrám v Efesu a mausoleum v Halikarnasu – Turecko a poslední visuté zahrady Semiramidiny v Babyloně – Irák.
Později se o pozornost lidstva ucházelo mnoho dalších unikátů. Světového věhlasu dosáhlo sedm dalších, tentokráte rozložených v krajích celého světa – od Střední Ameriky, přes Evropu, Afriku až k východní Asii.
V jižním Španělsku mimořádným věhlasem proslula „Alhambra“, která měla funkci pevnosti a rezidence Maurů, v Británii dominovala jedinečná svatyně „katedrála Salisbury“, vysoká 123 metrů. Na spojnici Evropy s Asií, v prostorách Sýrie, to byl proslavený křižácký hrad „Krak de Chevaliers“, na území Asie pak – v daleké Kambodži – zázračný chrámový areál Angkor Vat, který zahrnoval více než sto svatyň, a v centru Číny – u města Luo Jang, se stala neméně proslavenou „Jeskyně 10 000 Buddhů“.
Na Americkém kontinentě dosáhlo maximálního věhlasu centrum indiánů Aztéků – „Tenochtit Tenochtitlan“. Komplex se v roce 1500 stal největším městem světa a dnes je na jeho ploše hlavní město Mexiko, dominující stejnojmenné zemi. V exotické Africe pak se slavným stalo „Velké Zimbabwe“, které bylo středem stejnojmenné říše i centra Afriky.
Převratná úmluva
V památném roce 2001 dospělo lidstvo světa do historického bodu. Nastalo zahájení 3. tisíciletí „Éry křesťanské“. Konec 20. století a nástup nového tisíciletí však představoval nejen přelom ve značení vývoje dějin, ale také vmnoha dalších aspektech.
Jedním z dominantních problémů moderních dějin světa se stalo „trvalé uchování pokladů planety Země“. Urychlené řešení „záchrany, zabezpečení i dalšího rozvoje nejvýznamnějších výtvorů člověka a přírody na celém jejím povrchu, se ukázalo být naprosto nezbytným.
K převratnému okamžiku i mezníku tohoto úsilí došlo v poslední čtvrtině 20. století. Stalo se tak pod vedením mezinárodní organizace UNESCO, vznikem mezinárodní mnohostranné smlouvy o ochraně světového, kulturního a přírodního dědictví.
Převratná úmluva má stanoveno historicky jedinečné poslání. Poprvé v dějinách celé planety Země určuje povinnost i pravidla pro trvalé uchování kulturních i přírodních hodnot. Hodnotami jsou zde rozuměny „mimořádné ukázky přirozené tvářnosti planety Země“ a současně „artefakty vytvořené na planetě tvory nejvyššími – Homo sapiens, v tisíciletích jejího vývoje“.
Jedinečná mezinárodní úmluva, definovaná konvencí s oficiálním titulem „Convention Concerning the Protection of Cultural and Natural Heritage“ „Convention concernant la protection du patriomoine mondial, culturel et naturel“, zabezpečila ochranu a uchování mnoha největších pokladů celé planety. K historickému nástupu 3. tisíciletí, to znamená k 1. lednu 2001, se tak stalo ve 122 zemích všech kontinentů, na ploše areálu 690 lokalit.
Ve roce 2005 obsahoval již celkový soubor 788 lokalit, chráněných na ploše neuvěřitelných 134 zemí! V uvedené klenotnici bylo zahrnuto 611 kulturních, 154 přírodních a 23 kombinovaných unikátů.
V posledních letech přijalo vedení UNESCO nové, doplňující pravidlo. Celkový nárůst v jednom roce nesmí přesáhnout „30 lokalit“. Přesto, dosáhne-li nárůst stejné intenzity, jako tomu bylo v posledních pěti letech, pak je možno předpokládat, že v magickém roce „2013“ dospějí k magickému počtu „1000 divů světa“.
Česká republika – zázračná klenotnice
Jedinečným faktem je skutečnost, že v současnosti Česká republika představuje v poměru k „ploše i počtu obyvatel“ nejbohatší klenotnici pokladu UNESCO v rámci celé planety Země. Z celkového spektra 180 zemí úmluvy, mezi těmi, kteří střeží alespoň pět lokalit světového dědictví, jí v současnosti konkuruje pouze jediná krajina – Portugalsko.
Autor: Vladimír Tkáč – časopis Cestopisy.
