Náročná cesta, vrtochy počasí, námaha, nová setkání a přátelství, to jsou hlavní atributy horolezectví. Vyvrcholením úsilí je dosažení vrcholu, provázené krátkým pocitem radosti a štěstí. To vše nám bylo dopřáno.
Když se bohové zlobí, tak v Himálaji prší
Sedíme na střešní terase hotelu v Káthmándú a sledujeme těžké monzunové mraky, které nás náhlou sprškou v častých intervalech donutí vyhledat úkryt. Na moje pídění se po předpovědi počasí krčí můj dlouholetý přítel šerpa Ang Temba rameny. Prší již dva týdny, ale má se to údajně zlepšit. Předává mi s předstihem zajištěný climbing permit na Mera Peak a letenky do Lukly. Dopíjíme čaj, loučíme se a jdeme přebalit věci.
Je pátek ráno a čekáme na letišti, tedy má žena Svata a Petr Průcha, mladý horolezec z Kladna. Měli jsme být již odbaveni, když je nám sděleno, že se pro špatné počasí všechny lety odkládají na zítřek. Rozladěni se vracíme do hotelu.
Ráno odlétáme před osmou, ale bez batohů, prý je za námi přepraví helikoptéra. Nad káthmándským údolím je polojasno, Himálaj je zakryt temnými bouřkovými mraky. Pilot se pokouší přiblížit k horám, oblačnost však znemožňuje orientaci, a tak to vzdává. Neletí do Káthmándú, ale směřuje na jakýsi kopec v předhůří, kde přistává na malém letišti. To připomíná vesnické fotbalové hřiště nejen velikostí, ale i malou dřevěnou boudou. Z malých vesnických stavení obce Lamita za „letištěm“ se vyrojila skupina dětí a v mžiku jsme jimi obklopeni. Jsou zvědavé a milé, jen návyk dožadovat se bonbonů, žvýkaček, méně pak propisek, mi trochu vadí.
Zjišťujeme u pilota, co se bude dít dál. Prý poletíme, až se zlepší počasí. Ale je tu ještě další problém. Musí prý částečně uschnout červená mazlavá hlína startovací plochy, aby letoun dosáhl dostatečné rychlosti na krátké dráze.
Ostré slunce si hledá cestu a oblačnosti ubývá, louže postupně mizí. Odlétáme z Lamity, avšak pilot se po dvou marných pokusech prolétnout oblačností musí vrátit zpět. V poledne je ohlášen poslední pokus, jinak se vracíme zpět do Káthmándú. Všichni napjatě sledujeme průběh letu. Zdá se, že skončí nezdarem, když se pod námi náhle objeví skalní hřebeny a zalesněné údolí říčky Dudh Khosi. Pilot kopíruje terén pod mraky a po 20 minutách přistáváme v Lukle. Helikoptéra s batohy přiletěla až odpoledne. Ztracené dva dny nám zkrátily aklimatizaci v oblasti Khumbu.Počasí bylo převážně mizerné s častými přeháňkami a mlhou, ale po návratu do Lukly se viditelně zlepšilo. Snad jsme si naklonili bohy otáčením modlitebních mlýnků a obcházením posvátných mani zdí na naší cestě.
Přes horské průsmyky do údolí Hinku
V Lukle (2840 m) mi můj známý, šerpa Dawa Tsering, zajistil dva nosiče z nedaleké vesnice. Nejsou šerpové, ale Chetriové a působí milým dojmem. Jmenují se Bhakta a Harka Bahadur. Za svoji práci bude každý dostávat mzdu 10 USD denně, což je na místní poměry nadprůměrná mzda. Balíme dva stany pro nás a nosiče, lano, mačky a úvazy, dehydrované potraviny na 12 dní a také litrový kanystr paliva do vařiče, který jsem objednal v Lukle. Je 14 hodin, když se naše miniexpedice vydává na cestu. Lesní stezka jen mírně stoupá a brzy přicházíme do kempu Chutanga (3060 m). Na malé mýtince se tísní stany expedic různých národností a členů jejich doprovodu. Monzunové deště a lidé proměnili terén v bažinu.Ráno chci uvařit čaj, ale vařič čadí a nechce hořet. Nechci zdržovat výměnou trysky, a tak balíme a vydáváme se na cestu. Výstup do sedla Zatrwa La (4610 m) překonává převýšení 1550 m. Cestou míjíme odpočívající skupiny. Sedla vyzdobeného modlitebními vlajkami dosahujeme za jasného slunečného počasí. Něco málo sníme a odpočíváme. Z okraje hřebene je úžasný výhled na Khumbu Himal a jeho bělostné vrcholy.
Pokračujeme podél skalního žebra přes několik sedélek až do kempu Thuli Kharka (4380 m). Konečně si uvaříme teplé jídlo. Vařič však stávkuje, ačkoli má spalovat veškerá paliva. Malý plamínek po opakovaném pročištění trysky jen mírně ohřívá vodu a uhasíná. Závěr: vařič MSR, Whisper Lite spolehlivě fungoval v jihoamerických Andách, příčinou je tedy palivo z Lukly. Co dál? Budeme vařit na ohni, pak uvidíme.
Následující den pokračujeme přes řadu sedel, pak následuje prudký a dlouhý sestup. Ještě nad tokem říčky Hinku Khola odbočuje cesta do hustého lesa. Promoklá půda se změnila v kluzké bahno, do kterého zapadáme do výše lýtek. Jedinou oporou nám jsou trekové hole a větve stromů. Konečně po hodině les končí. Cesta vede řečištěm Hinku Kholy, které tvoří změť skalních bloků. Mohutná vlna vody a kamení zprotrženého ledovcového jezera nedávno rozšířila koryto řeky a smetla část lesa.
V kempu Thashing Dingma (3580 m) stavíme své stany. Nedaleká řeka a dostatek naplaveného dřeva nám umožní uvařit si pořádné jídlo. Pozvali jsme také Bhaktu a Harku, kteří zvolna překonávají ostych. Vysvětluji, že se nás nemusí stranit, jsou naši partneři a vítáme jejich společnost. Naše polévka i těstoviny jim očividně chutnají. Nejsou zvyklí na rovnocenné postavení. Jasné vymezení úloh je vidět u zahraničních skupin, které zde táboří.
Druhý den se vydáváme na cestu vedoucí korytem řeky. Můj pohled přitahuje štít dokonalých tvarů Kusum Kanguru (6369 m), v překladu Sněhová hora. Stezka odbočuje na louku posetou kvetoucími rododendrony a azalkami. Je tu ohniště, a tak se rozhodujeme pro polední přestávku. Až nyní zjišťujeme, čím se naši hoši živí. Každý má jen plátěný pytlík tsampy, tedy ječmenné mouky, a čaj, nic víc. Z tsampy si vaří kaši anebo uhnětou a upečou placky, ale jedí ji i jen tak a zapíjejí čajem či vodou. Také nám ji nabídli, chutná dobře, ale jíst jen mouku?
Po dalších dvou hodinách jsme v Tangnagu (4360 m). Jsou tu tři kamenné chatrče a kemp. Seznamujeme se se skupinou Belgičanů – také se chystají na Mera Peak. Svata se silně nachladila, má horečku a výstup výš je vyloučen. Zůstane v jedné chatrči a počká na nás.
Hora a bohové jsou nám nakloněni
Je 6 °C, sychravo a mlha, když ráno vycházíme. Do Khare Campu (5090 m) jsme došli odpoledne. Je zde rušno a plno stanů dalších výprav. Doprovodné týmy staví velké společenské stany, vaří a všemožně se starají o pohodlí sahibů. Zatímco naši hoši staví stany, vyrážíme s Petrem směrem k sedlu Mera La udělat si vynášku. Vystoupali jsme těsně podsedlo a ukryli ve skalách část vybavení a potraviny. Zítra nám to ulehčí cestu.
Ráno za šera slyším kroky těch, co si přivstali. Venku je mlha, přes noc napadlo asi 10 cm sněhu. Některé výpravy ještě čekají na zlepšení, my to chceme zkusit. Jde se nám dobře a ještě pod sedlem předcházíme několik skupin. Pokračujeme dál až do výšky 5600 m, kde stavíme svůj stan. O něco později přichází a staví stany i Belgičané. Ostatní výpravy táboří níže v Base Campu Mera La (5320 m).
Ráno je „kosa“, Petr mi sděluje, že ve stanu mrzne. Vnitřní stranu stanu pokrývá vrstva jinovatky a neopatrný dotyk nás zasypává ledovou tříští. Balíme termosku vlažného čaje ohřátého ve spacáku, trochu salámu, sýru, tabulku čokolády a pár křížal. Odcházíme ještě za úplné tmy a při světle čelovek sledujeme včerejší stopy Angličanů. Na východě svítá, první paprsky slunce zlatí vrcholy a rychle dobývají i další prostor. Na firnovém svahu rychle získáváme výšku, později naše tempo zpomalí hluboký sníh. Blízkost vrcholu mě motivuje. Posledních 200 metrů výstupu, závěrečný strmý výšvih a jsem na vrcholu.
Na video snímám panorama okolních štítů a Petrovy poslední kroky k vrcholu. Stisk rukou dovršil výstup. Tabulka čokolády a již vychladlý čaj nás osvěžil, vždyť od rána jsme snědli jen pár křížal. Úžasná viditelnost nám umožní rozpoznat Cho Oyu, Amai Dablam, Lhotse, za Nuptse vrchol Čomolungmy (Mt. Everest), Baruntse, Makalu a mnoho dalších.
A naše pocity? Snad nejlépe je vyjádřil francouzský horolezec Gaston Rébuffat. Velehory jsou světem nad světy. Na vrcholu jsme chudí, máme jen trochu jídla, a přece jsme bohatí. Bohatí na zážitky, které se nedají vyjádřit cenou ani slovy.
Je čas sestoupit. Jde to dobře a malé tečky stanů kempu se rychle přibližují. Sympatičtí Belgičané nás přátelsky vítají čajem. Vrchol byl nad jejich síly, někteří však dosáhli hranice šest tisíc metrů a jsou šťastní.
Skládáme stan, když se náhle objevil Bhakta. Přišel a pomohl nám snést věci do Khare. Tam nás vítá uzdravená Svata. Má zprávu o zhoršení počasí. Musíme se rychle vrátit!
Zpět do Lukly jsme to stihli za tři dny, deset dní po našem odchodu. Silné sněžení znemožnilo další pokusy o výstup. Měli jsme štěstí, ale i to k horolezectví patří.
Autor: Karel Plechač – časopis Cestopisy.
