Bojující Zahrada
Pěchotní srub Zahrada byl v terénu vytyčen na počátku května 1938 a už 15. června začaly první stavební práce. Tak vysokého tempa bylo dosaženo změnou tehdejších taktických zásad. Aby se alespoň trochu nahnal čas, kterého začínalo být zoufale málo, sáhla československá armáda k netradičnímu řešení a sruby v terénu nebyly projektovány tak jako doposud – co by originály, ale pro jejich stavbu se použily plány již postavených pevností z jiných částí republiky, které stály v podobném terénu. Po stavební stránce byl srub Zahrada dokončen v polovině září, ale zbraně a pancéřové zvony ze špičkové plzeňské ocele už do okupace pohraničí nebyly dodány. Ačkoliv měl tedy bunkr už svou posádku, mohl být v boji využit jen jako úkryt před nepřátelskou palbou.
A tohoto úkolu se skutečně zvláště pěchotní sruby Zahrada a Úvoz ještě na konci září 1938 dočkaly! Důvodem byly úporné boje, které se zde odehrávaly ve dnech 20. září až 2. října, tedy dokonce ještě po přijetí Mnichovského diktátu. Zdejší úsek byl totiž jedním z mála v celém bývalém Československu (včetně Podkarpatské Rusi), kde se teroristé odvážili útočit i na pevnostní linii. V těchto střetnutích mezi armádou, dobrovolníky a Stráží obrany státu na jedné straně a sudetoněmeckými teroristy, jednotkami SS a pravidelné německé armády na straně druhé byly v rozporu s neustálé opakovanými nepravdami o tom, že jsme se vzdali pohraničí bez jediného výstřelu, použity kulomety, těžká obrněná technika a dokonce pancéřový vlak. Ztráty sudetských banditů šly podle hlášení našich zpravodajců jen při bojích o Šatov a Hnanice do desítek padlých a stovek zraněných. Němci se zde navíc často schovávali do vinných sklípků, takže naši vojáci je odtud museli doslova vykuřovat, což pro zde uskladněné víno znamenalo často pohromu. Snad i pro povzbuzení těžkými ztrátami otřesené morálky zdejších sudetských nacistů přijel do Šatova koncem října 1938 Adolf Hitler. Při této příležitosti vystoupil na střechu srubu Úvoz a pronesl odtud štvavou řeč proti Čechům a Slovákům.
Jak se číhalo se na imperialisty
Celou válku zůstalo zdejší opevnění nedokončené, ale na rozdíl od severní Moravy, kde Němci využili původní čs. opevnění k zadržení útočících Rusů na téměř dva měsíce, se tady o ně nebojovalo. Hned v roce 1945 byl ale československou vládou projekt opevňování našich hranic znovu zahájen. Samotná Zahrada byla kompletně dokončena v roce 1949, když do ní byly usazeny nové pancéřové zvony. Většina střílen i zbraní byla ale původních z roku 1938, ač se jinak technického předválečného komfortu nepodařilo kvůli zničení čs. průmyslu a událostem po únoru 1948 dosáhnout. Na pevnostech, stojících v té době opět na „nepřátelských“ hranicích, sloužili po celou dobu komunistické nadvlády i ještě pár let po ní vojáci nově budovaných speciálních pevnostních jednotek. Konkrétně se jednalo o 8. pevnostní brigádu. Po jejím zrušení zde na zlé imperialisty číhali i pohraničníci. Poslední jednotkou, která se až do roku 1999 připravovala na boj v tomto opevnění, byla zvláštní rota těžkého opevnění (ROTO) 5. pluku v Mikulově a ve Znojmě. Zrušením této jednotky a podobného útvaru na ostravském Hlučíně skončila více než 62 let stará historie pevnostních jednotek zvláštního určení.
Humoresky nejen četnické
Po zrušení vojenských posádek a útvarů nastalo pro československé opevnění na přelomu tisíciletí několik let „bezvládí“, kdy armáda z objektů vymontovávala to, co uznala za vhodné, a vojenští nadšenci a sběratelé kradli ve velkém, co zbylo. Přesto se díky obrovskému nadšení amatérských „bunkrologů“ podařilo po asi čtyřech letech v roce 2006 ve srubu vybudovat soukromé pevnostní muzeum. Jeho návštěvu by si neměl nechat ujít ani ten, kdo se o tuto památku na nejslavnější část české historie za posledních více jak půl tisíciletí příliš nezajímá. U příležitosti slavnostního (znovu)otevření pro veřejnost totiž místní vinařství Znovín v Šatově vyrobilo zcela unikátní „Pevnostní víno“, které tu poutník může ochutnat.
Šatov – stará vinařská obec leží jižně od Znojma, kousek od rakouských hranic. Stopy tisícileté tradice pěstování vinné révy jsou patrné na každém kroku, zejména pak v pitoreskních sklepních uličkách, které si dosud uchovaly původní ráz. Navštívit zde můžete Malovaný sklep, o němž píšeme v článku „Cesty vína“, nebo Moravský sklípek, nabízející ochutnávky znovínských vín. Za ním můžete navštívit naučnou vinici starých odrůd – devatenáct starých odrůd (např. Veltlínské červenobílé či Muškát žlutý) je opatřeno informačními tabulemi.
Pěchotní srub Zahrada se nachází na jižním okraji Šatova a je otevřen do října každou sobotu, neděli a ve svátcích. Prohlídky začínají každou celou hodinu, od 9 do 17 hodin. Kromě toho tu byla vybudována naučná stezka, která prochází nejen kolem dalších dvou pěchotních srubů, ale míjí i řadu lehkých objektů čs. opevnění.
Další památky vojenské historie
Bunkr Studánka – vojenské opevnění – Vranov nad Dyjí
Památník bitvy u Slavkova – 2. 12. 1805 vypukly boje, jejichž vítězem se stal Napoleon a poraženými byly armády Rakouska a Ruska. Mohyla stojící na Prackém kopci vznikla v letech 1910–1912 a tvarem připomíná pyramidu. V prostorách mohyly se skrývá muzeum s expozicí k památné bitvě.
Muzeum Československého opevnění 1938 – Slup u Znojma (objekt lehkého opevnění vz. 37), k vidění též v Novosedlích, ve Znojmě a v Brně-Židenicích
Autor: Petr Blahuš – časopis Cestopisy.
