Přechod hlavní části hřebene spojený s výstupem na Televrinu, jež je zároveň nejvyšší horou Lošinju, je dlouhý necelých 14 km a dá se zvládnout během jednoho dne. Ačkoliv se jedná o výstup s poměrně velkým převýšením – výchozí místo se nalézá v nulové nadmořské výšce a musíme vystoupat téměř do šesti set metrů –, každý průměrně zdatný člověk by jej měl bez problémů zvládnout a vychutnat si zdejší okouzlující přírodu.
Voňavá cesta vzhůru
Výstup začínáme v Osoru, nejstarší osadě cresko-lošinjského souostroví. Městečko se nachází na úzkém pruhu pevniny mezi ostrovy Cres a Lošinj, které jsou od sebe odděleny úzkým průplavem, jenž byl prokopán pravděpodobně na konci druhého tisíciletí před naším letopočtem.
Přecházíme otočný ocelový most, necháváme za sebou přilehlý autokemp a pokračujeme po prašné cestě. Je polovina dubna a louky a křovinaté porosty okolo nás jsou obsypány novými listy a pučícími květy. Roste tu árón, středomořský pryšec či rozličné druhy orchidejí. O vůni se stará šalvěj, levandule či smil italský. Po dvou kilometrech odbočujeme z prašné cesty a proplétáme se lesem plným dubů cesmínovitých a vavřínů vznešených, jejichž sušené listy jsou u nás známé jako bobkové listy. Postupně začínáme stoupat vzhůru do oblasti bez vysoké vegetace a otevírají se nám tak výhledy na Osorský záliv a jihozápadní pobřeží Cresu. Stoupající stezka, kličkující mezi ostrými vápencovými skalami a ostnatým porostem nízkých jalovců, nás přivádí na vlastní hřeben Osoršćice. Na dohled máme horskou chatu Gaudent, ke které nás láká cedule s nápisem „Hladno pivo“. My však odoláváme a pokračujeme vzhůru po hřebeni k nejvyššímu vrcholu. Zdoláváme poslední prudké stoupání a od drolícího se kamenného obelisku s elevací 588 metrů na vrcholu Televriny plně vychutnáváme kruhový výhled na okolní Kvarnerské ostrovy.
Proč tu nejsou jedovatí hadi
Stezka kopíruje hřeben a po dalších dvou kilometrech se dostáváme na druhý nejvyšší vrchol Osoršćice. Ten je sice bezejmenný, ale na jeho vrcholové plošince stojí malý kostelík zasvěcený svatému Nikolovi. Kousek od kostelíku sv. Nikoly slézáme po strmém skalnatém svahu k jeskyni svatého Gaudenta, ke které se váže stará pověst. Sv. Gaudent býval ve středověku knězem v Osoru, ale jeho reformy se znelíbily místnímu mocnému činiteli. Gaudent po otevřené konfrontaci uprchl do svahů Osoršćice a usídlil se právě v této jeskyni. Během svého nuceného pobytu v jeskyni byl obklopen jedovatými hady, které proklel a požádal Boha, aby ostrovy Cres a Lošinj zbavil všech jedovatých hadů. O věrohodnosti této báje můžeme pochybovat, nicméně faktem zůstává, že se ani na Cresu, ani na Lošinju v současné době jedovatí hadi nevyskytují.
Autor: Michal Vačkář – časopis Cestopisy.
