Pozor na bouřky!
Nezbytnou podmínkou pro túry v místních Alpách je stabilní jasné počasí. Mokrý vápenec na prudkých svazích je velmi kluzký a samotná jehla Triglavu, která je osázena kovovými jištěnými cestami, tvoří monumentální hromosvod. O život zde přišlo za bouřky mnoho horalů, jak dokládají cedulky lemující výstupové trasy. Paradoxně je zde většinou nedostatek pramenů a je důležité se před každou túrou dostatečně vodou zásobit.
Nutnou zátěží každého turisty by mělo být základní vybavení na „via ferraty“ v podobě úvazku a ferratového setu. Pro vysoké riziko pádu kamenů z lámavého vápence je rozhodně nejdůležitější částí materiální výbavy kvalitní lezecká přilba!
Na dosažení samotného velikána je třeba počítat nejméně se dvěma dny. Na území národního parku je přísně zakázáno stanovat, nicméně je zde k dispozici několik typických horských chat.
Slovinská ježibaba ve společnosti myší
Vhodnou dobou k návštěvě Slovinska je zejména začátek podzimu. V horách se pohybuje méně lidí a pravděpodobnost bouřek je téměř nulová. Po pečlivém prostudování možných různých výstupových tras jsme zvolili nejobtížnější variantu, severní Bambergovu cestu, slibující náležité vzdušné zážitky nad skalnatými srázy.
Z Čech jsme se do vesnice Mojstrana a do východiště cest, sedla Vrata, dostali autem za jeden den. Výstupovou základnou v této oblasti je Aljažev dom (1015 m). Hlavní zásluhu na postavení budovy v roce 1894 a na místním rozvoji turismu měl právě farář, skladatel a zanícený alpinista Jakob Aljaž. Samotnou chatu obsluhovala slovinská nepříjemná ježibaba. Snad možná proto jsme spali ve společné noclehárně sami, když nepočítám myši, které tam ťapkaly po dřevěné podlaze celou noc.
Kamzičí stezkou na vrchol
Probudili jsme se do jasně modré slunečné oblohy. Nejnudnější částí výstupu byla cesta pásmem lesa od domu do sedla Luknja (1758 m), v závěru okořeněná prudkým svahem se sesouvající se sutí. Trvalo nám to nekonečné dvě hodiny, po které jsme pozorovali monumentální severní stěnu Triglavu širokou 3 km a vysokou 1200 m.
V sedle začíná jištěný úsek. Pod skoro kolmou stěnou hřebene Plemence nad námi jsme se divili, kudy cesta může pokračovat dál. Třásli jsme se nedočkavostí, kdy už si konečně sáhneme na kámen! Zblízk a se nakonec vynořily zákruty a traverzy vymleté vodu a překvapivě rychle jsme je bez vážných problémů zdolali. Krásné lezení prakticky po hraně severní stěny Plemence byl pro nás velmi vzrušující zážitek.
Kamenná poušť
Pokračovali jsme dlouhým nezáživným stoupáním po suti kombinovaným s jednoduchým nezajištěným lezením po skále. Sluníčko do nás pražilo a opravdu ani kapka vody kromě posledních kousků špinavého sněhu se zde nenajde. Po krasové pláni Triglavski podi jsme se ploužili jak velbloudi po poušti.
Sklon se zde mírně snížil a nad námi se tyčila prudká stěna Velkého Triglavu. Posledních asi 300 výškových metrů se leze Triglavskou štěrbinou po skále. Kameny se valí dolů velmi lehce samy, proto bez přilby ani ránu.
Šok z lidí
Asi za čtyři hodiny od sedla Luknja nás uvítal vrcholový plechový válec, tzv. Aljažev stolp z roku 1895. Původně byla stavba zamýšlena jako úkryt při bouři pro 3 až 4 osoby, ale bouda blesky spíše přitahuje a je dnes používána bohužel spíše jako smradlavé vysokohorské WC. Výhledy jsou z tohoto místa opravdu impozantní nejenom na Julské Alpy, ale i na rakouské Vysoké Taury na severu a až ke Středozemnímu moři na jihu.
Bohužel horskou idylku nám pokazili hluční návštěvníci, kterými byl vrchol obložen. Tak nám znechutili delší pobyt, že jsme začali rychle sestupovat úzkým hřebenem po zajištěné magistrále s vytesanými schody pro méně zdatné návštěvníky přes vrchol Malého Triglavu (2725 m) až na chatu Triglavski dom na Kredarici (2515 m), která slouží turistům již od roku 1896. Díky inverzi se ukládaly hory k spánku do peřinky z bílých mraků.
Kudy dolů…
Celý masiv Triglavu je doslova protkán turistickými stezkami, které nabízí nepřeberné možnosti a kombinace tras. Nejkratší a nejsnazší možností, jak se vrátit od Triglavského domu zpět na sever do doliny Vrata, je použít jednoduchou, pouze chodeckou pěšinku známou pod názvem Prag. Zkušenější lezci mohou využít i Tominškovu cestu, i když vzhledem k obtížnějším lezeckým úsekům se doporučuje spíše pro výstup.
V úvahu připadá i výstup nebo sestup jižním směrem od Bohinjského jezera. V tomto případě se musí počítat s noclehem na některé z menších velmi příjemných chat, kterých je tu dostatek. Doporučujeme využít především Dom Planika, ze kterého vede k vytouženému vrcholu opět „via ferrata“ přes Malý Triglav.
Julské Alpy…
> Oblastí protéká řeka Soča a Sáva, které se zarývají do reliéfu pod nejvyšší slovinskou horou Triglav. Mezi těmito dvěma řekami se rozprostírá NP Triglav, ve kterém nalezneme mnoho chráněných endemitů rostlin a živočichů typických jen pro tuto oblast. K spatření jsou zde také nádherné krasové jeskyně.
> Údolí řeky Soči je rájem vodních adrenalinových sportů – kajakingu, raftingu, canyoningu…
> Slovinské nejvyšší ski-centrum na hoře Kanin je dostupné z údolí.
> Na severní straně Triglavu leží populární turistická destinace Kranjska Gora, ideální pro pěší turistiku, horolezectví, cyklistiku, jízdu na koních, paragliding nebo rybaření. V zimním období je zde dostatek upravených lyžařských tras.
> V Julských Alpách leží Bledské jezero s legendárním ostrovem uprostřed a Bohinjské jezero.
Autor: Martina Křenová a František Červenka – časopis Cestopisy.
