Chorvatská perla jménem Dubrovník

Město přezdívané Perla Jadranu bylo již v roce 1979 zařazeno do seznamu kulturního dědictví UNESCO. Svoji přezdívku si plně zaslouží, při procházce Starým městem lehce zapomenete, v kterém století se vlastně nacházíte – zvlášť když se za pevností Lovrijenac vynoří dřevěné stěžně repliky středověkého korábu… A když zapadající slunce zbarví střechy kamenných domů do ruda, zjistíte, že jeden den na návštěvu téhle Perly prostě nestačí. Á propos slunce – prý v Dubrovníku svítí 2554 hodin ročně! V jeho paprscích se výborně daří středomořské i subtropické vegetaci, která činí zdejší parky, zahrady a veřejná prostranství ještě příjemnějšími.

Nejlepší představu o překrásném rozložení jihochorvatského města získáte z hory Srd, která se jako ochranný štít tyčí za Dubrovníkem. Klikatá stezka vás vyvede k pevnosti Imperial a k bílému kamennému kříži, jenž symbolizuje hlubokou víru Dubrovníku, kterou neotřáslo ani několik silných zemětřesení. Tomu nejničivějšímu, které město postihlo v roce 1667, téměř jej srovnalo se zemí a ze 40 tisíc tehdejších obyvatel ušetřilo pouhých 600 lidí, „vděčí“ Dubrovník za současnou tvář Starého města.

A je to tvář sličná a bez nadsázky nablýskaná. Ulice města, jež je sevřeno zachovalými hradbami, jsou vydlážděny bílým mramorem a ten se leskne v poledním žáru stejně jako ve večerním svitu pouličních lamp. Střed Starého města, vystavěného na přelomu 17. a 18. století, tvoří hlavní ulice Placa – Stradun, z níž na obě strany vybíhají úzké uličky směrem ke hradbám. Placa – Stradun byla vystavěna po zemětřesení podle jednotného plánu. Kamenné budovy lemující tuto ulici mají podobnou výšku a „sladěny“ jsou i fasády. V přízemí jsou dnes krámky a kavárničky.

Půjdete-li po této promenádě směrem od brány Pile, budete míjet renesanční kostel sv. Spasitele (Sveti Spas) ze začátku 16. stol. a románsko-gotický františkánský klášter (samostan Male brače) s vynikající románsko-gotickou křížovou chodbou a s lékárnou ze začátku 14. století. Zdejší Onofriova kašna (Onofrijeva česma) byla součástí dubrovnického vodovodního systému z poloviny 13. století.

Promenádu uzavírá na náměstí Luža Městská zvonice, na níž odbíjejí celé hodiny kovové postavy, tzv. zelenci. Náměstí vévodí Rolandův sloup (Orlandov stup) z 15. stol., nachází se tu také palác Sponza, barokní chrám sv. Blažeje (Sveti Vlaho) – patrona města, a dům Luža (Luža zvonara) s průchodem k bráně Ploče. Při posezení ve zdejší Městské kavárně můžete obdivovat asi nejkrásnější stavbu Dubrovníka, Knížecí palác (Knežev dvor), bývalé sídlo knížete a republikových úřadů z 15. století. Tehdy byl Dubrovník – pod názvem Ragusa – patricijskou republikou. Byl silnou obchodní a námořní mocností, se svými 300 velkými obchodními a válečnými loděmi a 4000 námořníky měl třetí největší loďstvo na světě. Kromě obchodu byla značným přínosem pro jeho bohatství také těžba soli.

Středověká Ragusa byla jedním z nejpokrokovějších států v Evropě na poli zdravotní a sociální péče: od 14. stol. tu byla zavedena bezplatná zdravotní péče o obyvatelstvo, v témže a dalším století založeny starobinec, nemocnice, lazaret, leprosérie, lékárna a nalezinec. Město mělo na svou dobu velmi moderní vodovodní i kanalizační systém. Byl dokonce zajištěn i odvoz odpadků.

S velkými zámořskými objevy se těžiště námořní plavby přesunulo k Atlantiku a význam Dubrovníku upadal. Těžkou ránu mu také zasadila morová epidemie v r. 1526, ovšem z katastrofálního zemětřesení v r. 1667 se pak už nikdy úplně nevzpamatoval. Formální zánik přineslo Dubrovnické republice Napoleonovo tažení začátkem 19. stol., pak až do první světové války patřil Dubrovník Rakousku.

Nejcennější památkou Dubrovníku je ucelený a neporušený fortifikační systém města. Do města se dá vstoupit buď bránou Ploče ze stejnojmenného předměstí, u této brány se nachází starý městský přístav a budovy někdejších lazaretů. Z druhé strany se vchází bránou Pile. Obě brány jsou dvojité a vybavené padacím mostem. Opevnění města, dnes dobývaného pouze davy turistů, tvoří 1940 metrů hradeb z 8. až 17.stol., které jsou místy až 6 metrů silné. Doplňuje je 15 obranných věží, z nichž nejmohutnější je válcová Minčeta. Přímou součástí opevnění byla pevnost sv. Jana (Sveti Ivan) u přístavu, v níž se dnes nachází Námořní muzeum. Po hradbách vede okružní vyhlídková trasa, z které jsou překrásné výhledy nejen na moře, ale hlavně na celé Staré město, jež si tak můžete prohlédnout skutečně ze všech stran. Z nejvyššího patra pevnosti Minčeta budete mít Staré město jako na dlani, a to včetně působivé maríny. Malé upravené skalní plošinky přímo pod hradbami Starého města nabízejí dnes velmi romantickou možnost koupání ve volném moři. Z města se tam můžete dostat dvěma malými východy (místní jim říkají buža, tj. díra). Krásné a bezplatné koupání je určeno jen pro plavce, kovové schody vedou přímo do hlubokého moře.

Obranný systém Dubrovníku doplňovaly i samostatné pevnosti: Bokar z 11. stol., která na jižní straně vybíhá z hradeb, pevnost Revelin, která je přímo napojena na bránu Ploče, a pevnost Lovrijenac, zbudovaná na mořském útesu.

A právě na tomto útesu kdysi všechno začalo – pustý skalnatý ostrůvek podle dosavadních výzkumů (není vyloučeno, že další archeologický průzkum přinese poznatky o ještě starším osídlení) osídlili začátkem 7. století uprchlíci z nedalekého Epidauru. Nová osada dostala název Ragusium od řeckého slova lause – útes. Později, v době největší slávy Dubrovníku, byl název upraven na Ragusa. A i když už jsou doby patricijské republiky nenávratně pryč, stačí při toulkách Starým městem přimhouřit oči a minulost ožije… i proto, že vás přitom nebudou rušit zvuky projíždějících aut. Ta do centra Perly Jadranu nesmí.

• Zajímavosti Dubrovníku – kam se podívat?
• Co vidět a navštívit v Chorvatsku?

---